Rozum je mocný nástroj, který souvisí s naší myslí a vědomím. Tento vercajk nás mj. odlišuje od zvířat. Říkáme si druh Homo sapiens sapiens, což znamená člověk dvakrát rozumný. Nechat se ovládat emocemi je tedy spíše vývojový krok zpět a přibližuje nás k primátům.
Tak co tedy dělat?
Když tě něco nazlobí a v tobe zavře hněv,
- dříve než zařveš jako lev a začneš chrlit slova plná hněvu a nebo sprostá, nadechni se zhluboka (dýchat musíš stejně) a při výdechu napočítej do pěti.
Dej si čas
Tvá mysl během této chvilky dostane šanci uvědomit si, že TY jsi důležitější než tvé emoce. Jen ty je můžeš totiž dostat pod kontrolu. Je mnohem důležitější a příjemnější udržet se v čistotě, než podléhat emocím a omlouvat si to tím, že to tak teď cítím. Vždyť víš, ze tě netvoří jen to, co do tebe vchází, ale i to, co z tebe vychází. Snad také víš, že co křičíš ven, to se k tobě jinudy vrátí. Je to jako echo v horách, jako ozvěna, která se odráží o zeď.
Někdo potřebuje možná počítat do padesáti. I to je v pořádku. Jsme jen lidé, ne andělé. Cvičení z nás dělá mistry a časem se i doba potřebná k tomu, aby si každý uvědomil, jak moc je sobě pánem, zkrátí.
Nenech v sobě hněv hromadit
- Zajdi si do lesa a nech ho tam. Les je úžasný – umí tě uklidnit a zároveň uklidit tvé vnitřní odpadky.
- Ponoř se do studené vody. Ano, zchlaď své tělo – vezme s sebou tvou mysl.
- Nebo namaluj obraz, napiš dopis či vytvoř jiné dílo, jehož realizací přeměníš agresivitu a hněv na kreativitu a iniciativu – všechny sídlí v játrech, ale je na tobe, kterému z nich vytvoříš víc prostoru.
A co když si to potřebuješ prožít?
- Najdi si parťáka, se kterým si zahraješ hru na hněv. Stanovte si pravidla, časový limit a vykričte se jeden na druhého z plných plic. On bude chápat tebe, ty jeho. Nikdo neodejde zraněn.
Že to není spontánní?
Že to není řešení pro teď a tady? Potom začni přemýšlet o sobě, co jsi za tvora, že je ti těžko trénovat na tom, abys odolal a vzdoroval zlobě, podrážděnosti či nasrání.
Odpověz si na otázky:
- Proč se cítím být sám sebou a je mi dobře, když se můžu klidně naštvat, říct si kdykoliv a kdekoliv, co chci a jak chci?
- Přemýšlel jsem někdy nad tím, že svým chováním mohu ublížit druhému? Třeba se mu moje slova hnusí a má z nich husí kůži?
- Jak si mohu myslet, že to tak je v pořádku?
Nebo snad chceš zlobu, hněv a naštvání stavět na stejnou pozici jako je radost, láska a prožívání pocitu štěstí? Ano, i to jsou naše emoce. Ano, i tyhle emoce jsou nakažlivé a čím více je ze sebe vyzařujeme, tím více se šíří našim okolím, ba celou společností, ve které žijeme.
- Opravdu si přeješ prožívat svůj hněv veřejné a argumentovat tím, že i to jsou emoce, které je třeba vypustit ven?
Máš pravdu. Není moudré je zadržovat v sobě. A stejně tak je hloupé, pouštět jim páru, kdy a kde se mi zachce.
Vždyť mám na to právo
Ovšem. Pak se ale zeptej sám sebe, co jsi za nevychovaného spratka, který nedokáže brát ohled na ostatní.
Napadlo tě někdy, že sprostá, hnusná slova plné hněvu zanechávají ve vzduchu své jedinečné vibrace? Něco jako fluidum, které zůstane v místnosti, ve které se dva pomilovali z lásky. Jen s tím rozdílem, že slova plná hněvu mají zcela opačný energetický náboj.
“Máš radost ze života a rád bys prožil mnoho dobrých dnů? Pak dávej pozor na svůj jazyk, aby neříkal nic špatného, a na své rty, aby nemluvily podvod. Odvrať se od špatného a dělej, co je dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.” Žalm 34:12-14