Sviští sádlo je ze sviště alpského a používá se jako přírodní kortikoid. Ve článku vás seznámím ze způsobem, jak se získává u nás v Tyrolsku, a s jeho přednostmi mezi přírodnímu produkty, které pomáhají při různých potížích.
“To je jako fakt ze sviště? A na co je jako dobré?“ jsou časté dotazy. Odpovědi se dozvíte níže.
Seznamte se – Já jsem svišť a žiju v horách
Sviští sádlo se opravdu získává s toho roztomilého zvířátka sviště alpského Marmota marmota. Připomíná vám jeho jméno tu americkou značku funkčního oblečení? Nejste tak úplně vedle. Angl. název značky Marmot znamená svišť. Sic toto zvířátko patří do čeledi veverkovitých, může dorůst délky až něco přes 80 cm a váží mezi 4-8 kg. Svišť má zavalité tělo a proti zimě ho chrání silná vrstva tuku a hustá dlouhá srst. Zbarvení srsti je rezavohnědé na zádech, boky a spodek těla má žlutošedé. Hlava a konec ocasu jsou téměř černé.
Je to hraboš a tak se živí především rostlinami, ale také hmyzem a červíky. Žije hlavně v horském prostředí ve výšce 800 – 3200 metrů nad mořem. Na našem území se už nevyskytuje, avšak lze jej spatřit v Tatrách, hojněji pak v Alpách. Úspěšně byl reintrodukován (navrácen do přírody) také v Pyrenejích, kde koncem čtvrtohor vymřel.
Svišť alpský (někdy také uváděno horský) nemá v současné době žádného velkého přirozeného predátora kromě člověka. Pokud zmerčí orla, lišku, psa nebo člověka, postaví se na zadní a začne hvízdat, čímž upozorňuje skupinu na nebezpečí.
Jeho vyhubení zatím nehrozí, avšak sportovní lov jeho populaci částečně ohrožuje. Neloví se však kvůli jeho sádlu, ale proto, aby se zabránilo jeho přemnožení a rozmnožování nežádoucích nemocí. Každým rokem na podzim je vyhlášena určitá kvóta, kolik svišťů lze vystřílet na konkrétním území. Jo, zní to brutálně, ale kde člověk způsobil nerovnováhu, tak ji musí zase nějakým způsobem navrátit.
Jak se sádlo získává?
Tak tohle by byla otázka spíše pro kuchaře. Sádlo sviště je v podstatě nežádoucí vedlejší produkt během přípravy pokrmu. Tak jako bývají každým rokem u nás zvěřinové hody, v Tyrolsku se pořádají každým rokem hody sviští. Sádlo není vůbec chutné a proto se během dlouhého vaření tuhého masa průběžně odebírá stranou.
Pro účely zdravotní se sádlo ještě jednou zahřeje do určité teploty, aby se zbavilo nežádoucích látek z vaření a také aby zůstalo v tekutém stavu. Takto nezatuhne ani v ledničce a zůstane povětšinou v olejové nebo polotekuté konzistenci. Maximálně se na dně nádobky vytvoří jemné usazeniny. Bylo by škoda vyhodit ho, neboť obsahuje plnohodnotné látky prospívající také našemu zdraví.
Co má to sádlo v sobě tak zázračného?
Svišť si své sádlo vlastně „pěstuje, vyrábí a vyživuje“ během vegetačního roku, aby z něho mohl v zimě přežít. Jeho sádelnatý polštářek je tak plný hodnotných látek. Za zmínku stojí například vitamín A nebo vitamín D, který si lidské tělo vyrobit nedokáže. Dále jsou to výtažky z alpských bylin, kterými se svišť živí.
Nejdůležitější látkou jsou však substance podobné kortikoidům, pro které je sádlo tolik ceněno. Podle vědeckých studií uvedených v Deutsche Apotheker Zeitung z roku 2016 je koncentrace těchto látek naprosto nejvyšší ve zvířecí říši na celém světě.
K čemu to lze využít?
Sviští sádlo je pro obsah svých látek využíváno především jako přírodní kortikoid. Výborně se osvědčuje při bolesti kloubů, revmatismu, artritidě. Také zanícená, poškozená, svědivá či ekzematická pokožka si pod tenkou vrstvou tuku uleví. Zde bych však doporučila udělat si nejprve test snášenlivosti, neboť jde přece jen o zvířecí tuk a na ten může lidská pokožka reagovat zvýšenou přecitlivělostí.
Tento olej – tuk – není vyloženě prohřívací nebo zchlazující, ale dokáže obojí. Na bolavá záda nebo namožené svaly ho vtíráme, vmasírujeme do pokožky, kterou pak prohřívá. Naopak pouhé nanesení na pokožku má spíše zchlazující efekt. Podobně se na kůži chová třeba i macarát z třezalky tečkované nebo arniky horské.
Olej si pochvalují především staří lidé, kteří si ho troufnou užívat i vnitřně při zažívacích potížích. Ten olej je ale tak odporný, že víc jak čajovou lžičku snad nezvládne sníst nikdo.
Dříve se hojně používal také při zánětu průdušek nebo silném nachlazení. Tohle mám osvědčeno na svých dětech! Když už nevím, co bych jim dala na jejich úporný kašel nebo sípavý dech na noc, natřu jim v noci tajně svištím sádlem hrudní koš. Výsledek, uvolnění a zklidnění dýchacích cest, je znát už ráno. Proč tajně? Protože tento tuk fakt smrdí!
Proto ho raději používám jako základ do mastí, kterou si provoním vhodným éterickým olejem nebo macerátem z třezalky či arniky.
Existuje nějaká kontraindikace?
Vlastně ne. I když se někdy zmiňuje, že by se neměl dlouhodobě používat, neboť se přece jenom jedná o přírodní kortikoid, na toto tvrzení se názory rozcházejí. Žádná konkrétní studie zaměřená na nežádoucí účinky nebo selhání funkce nadledvinek neexistuje. Znám několik masérů, kteří používají lotion se svištím olejem denně, a vypadají fit a ani jim neřídnou klouby na rukou. Je třeba si uvědomit, že sádlo obsahuje látky PODOBNÉ kortikoidům. (Bude to asi něco jako sclareol versus estrogen u šalvěje lékařské)
Kde se dá olej získat?
Na internetu dnes seženete téměř vše a sviští tuk není výjimkou. Ve Švýcarsku a také v Tyrolsku se prodávají masti ze svištího sádla i v obchodech se suvenýry či v potravinách. Ovšem kolik svištího sádla takové masti opravdu obsahují je velmi sporadické.
Nejlepší je samozřejmě získat tuto hodnotnou surovinu přímo od nějakého lovce. Je mi však jasné, že tuto možnost nemá každý. A tak když už si budete kvalitní sviští sádlo kupovat, je třeba počítat s jeho vysokou cenou, která se kvůli navyšujíc poptávce švýcarských farmaceutických firem a producentů přírodních léčiv každým rokem zvedá.
Na závěr bych napsala „lovu zdar!“, ale přijde mi to neetické…