Lípa srdčitá

Tichý svěděk Tilia cordata napsala: Anette Tizolová Je mi dvanáct let a jsem nemocná. Ležím doma, horečka, kašel. Studená ruka se dotkla mého čela. Máma si ke mně sedla a postavila na stolek čaj. „Ještě chvíli počkej, scedím ho a dám ti tam med.“ Prohlížím si zlatavou tekutinu. Plavou v ní zvláštní kvítka, spojená s bledým lístkem. […]

Tichý svěděk Tilia cordata

napsala: Anette Tizolová

Je mi dvanáct let a jsem nemocná. Ležím doma, horečka, kašel. Studená ruka se dotkla mého čela. Máma si ke mně sedla a postavila na stolek čaj. „Ještě chvíli počkej, scedím ho a dám ti tam med.“ Prohlížím si zlatavou tekutinu. Plavou v ní zvláštní kvítka, spojená s bledým lístkem. Listen a žlutavě bílé květy se jmenují vrcholíky, učili jsme se to minulý týden ve škole. Měli jsme celou hodinu věnovanou lípě. Lípa, Lipinka, Lipuška, Vergiliem nazývaná „zlatým stromem“, vždy byla zmiňována s velkou láskou a něhou, jako symbol ženství a jemnosti. Státní symbol našeho státu, ale staří Slované ji uctívali jako magický strom a byla ztotožňována s bohyní lásky a krásy, Ladou. Při významných událostech, jako byla svatba nebo konec války, bylo zvykem ji zasadit.  Křesťanství přiřazuje strom Panně Marii. 

Lípu sbíráme každý rok v červnu s maminkou u nás na chalupě. Trháme kvítka i s listeny, když je lípa v plném květu. Na kopci nad naším domem roste veliká lípa, sama, uprostřed luk, dominuje krajině a nabízí chladivý stín v parných dnech. Zkuste se někdy zastavit pod lípou v plném květu, zavřete oči, zaposlouchejte se do bzukotu pilných včel a nasajte sladkou, líbeznou vůni nesoucí se vzduchem pozdního jara. Podívejte se vzhůru, tyčí se nad Vámi koruna přesahující i 30 metrů na výšku, přejeďte konečky prstů po tenké, tmavé, mělce podélně vrásněné kůře. 

Máma lije čaj přes sítko, přidává lžičku medu a míchá. Podává mi opatrně mi podává hrneček a já se napiji. Sladký čaj se hezky pije, maminka mi ho připravuje dvakrát denně, dá půl lžičky květů do šálku, nechá tak pět minut louhovat a přecedí. Po doušcích ho vypiji a lehám si zpátky do postele. Přitáhnu si peřinu až po bradu a cítím, jak mi na čele vyrazily krůpěje potu. Oči se mi zavírají a já pomalu usínám. 

„Holka, co tu spíš? Dyk je po poledni, koukej vstávat!“ Někdo se mnou třese. Otevírám oči a nade mnou se sklání babička v šátku. Rozhlížím se kolem sebe. Sedím opřená pod naší lípou! Podívám se a zjistím, že mám na sobě plátěnou sukni, zelenou zástěru a na bílé halence mám červený šátek. Jak jsem se sem jenom dostala? 

„Holka vstávej a pomoz nám sbírat dříví. Na večer, na oheň. Celá vesnice se sejde pod lípou na slavnost. Naše Kačka se vdává a večer tu budou všichni slavit. Tak to ve vesnici děláme, když máme nějakou událost, vždycky se tu pod lípou sejdeme a oslavujeme. Ona celou vesnici chrání a my s ní sdílíme každou naši radost i každou starost.“ Babička se na mě usmála a pokynula mi, ať vstanu. Zvedla jsem se ze země. Zvedla jsem hlavu a skrz lipové větve na mne svítilo slunko. Obloha byla bez mráčku, vypadalo to, že je léto v plném proudu. 

„Každou radost i starost babičko?” Tázavě jsem se k ní otočila, abych se dozvěděla víc. 

„Samozřejmě, děvenko. Jako tu svatební slávu dneska. O letním slunovratu k ní chodí baby kořenářky prosit za dobrý sběr. Masopust, Velikonoce, Vánoce, na co si vzpomeneš, všechno s námi prožívá. Skrývá v sobě velikou moudrost, však taky jak dlouho už tu stojí, co všechno asi zažila? I proto, když ve vesnici dojde na soud, sejde se soudce a všichni ostatní tady. Aby nám propůjčila svou moudrost a dohlédla na to, že bude spravedlnosti učiněno za dost. Zkrátka, je to taková naše matka. A protože nemůže přijít ona za námi, chodíme my za ní. A ona se o nás za to na oplátku stará. Dává nektar našim včelám a její dřevo je oblíbené u řezbářů, protože je krásně měkké. Také má velikou léčivou sílu, v květu. Ten se sbírá ihned po rozkvětu a musí být sucho, ne po dešti. A ten pak usušíš na zimu.“ Babička se zamyslela a sevřela do dlaně několik listů na větvi, která se k ní skláněla. 

„Já vím, babičko, sbíraly jsme ho v létě s maminkou. Pak jsme ho sušily a maminka ho uložila do velké sklenice. Že prý se bude moc hodit, až budeme v zimě nachlazení.“ Oči mi zářily, když jsem mohla taky něco přidat k tomu, co mi babička vyprávěla. 

„Máš chytrou maminku, děvenko. Lípa je na nachlazení nejlepší. Způsobí, že se v tobě všechno uvolní, veškerá křeč. Začneš se potit, kašel se zmírní, víc chodíš čůrat. Hleny se rozpustí a ty je snadno vykašleš. Je to takový malý zázrak.“ Usmála se a přikyvovala hlavou. 

„Kašel se zmírní…“ Při tom pomyšlení mě začalo šimrat v krku a já se rozkašlala. Kašlala jsem víc a víc, až najednou slyším z dálky mámin hlas. 

„Sedni si, ať to můžeš pěkně vykašlat.“ Byla jsem zase zpátky ve svém pokoji. Babička nikde, lípa ta tam a horký letní den jakbysmet. Když se kašel uklidnil, vzpomněla jsem si, jaké všechny účinky má lípa mít. Vzala jsem do ruky a telefon a zkusila vyhledat klíčová slova „lípa srdčitá“. Našla jsem stránku herbáře a četla. Lípa obsahuje sliz, třísloviny, flavony, organické kyseliny, saponiny a fytosteroly. Upřímně jsem z toho moc moudrá nebyla. Asi jsou všechny tyhle látky zodpovědné za účinky, které lípě připisovala babička v mém snu. 

Maminka mi podávala studený čaj. „Napij se, pomůže to na ten kašel.“ 

„Děkuju.“ Napila jsem se a položila hrneček vedle postele. „Mami, květy lípy obsahují sliz?“ 

Nechápavě se na mě podívala. „Kde jsi to slyšela?“

„Četla jsem to v herbáři. Je to něco, co obsahuje lípa, asi nějaká léčivá látka.“

„Tak to je. Slizovité látky v léčivých bylinách pomáhají s vyloučením hlenu. Hodně jich je třeba v jitroceli. Já jen vím, že se, kromě sušení na čaj, z lipového květu získává éterický olej. Je ho tam tak málo, že se květu spotřebuje obrovské množství. Nedá se destilovat, jako ostatní oleje, protože je citlivý, musí se z kvítků dostat pomocí rozpouštědel a ty se pak odstraňují. Ale nesmírně krásně voní a pro úlevu při nachlazení a k uvolnění stresu. Tak dost vědy, lehni si a odpočívej. Potřebuješ nabrat sílu.“ Dala mi pusu na čelo, pozorovala, jak zavírám oči a odešla. Já zase pomalu usínala a myslí mi kolovalo jedno slovo…lipuška.

Zdroje:

Herbář Wendys – Tilia cordata – lípa malolistá (http://botanika.wendys.cz/index.php/14-herbar-rostlin/550-tilia-cordata-lipa-malolista) 30.1.2019

Lípa malolistá, lípa velkolistá – APATYKÁŘ® 

(https://byliny.apatykar.info/index.php?id=4) 30.1.2019

Lipa jako symbol Slovanu a ceskeho naroda

https://polahoda.cz/lipa_jako_symbol_slovanu_a_ceskeho_naroda 30.1.2019

Lípa absolue 100% – Nobilis Tilia

https://eshop.nobilis.cz/aromaterapie/etericke-oleje/lipa-absolue-100.html 30.1.2019

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

404 - Nenalezeno

Nenašli jsme nic, co by odpovídalo vašemu hledání. Zkuste upřesnit hledání nebo využijte hlavní menu k navigaci na webu.

404 - Nenalezeno

Nenašli jsme nic, co by odpovídalo vašemu hledání. Zkuste upřesnit hledání nebo využijte hlavní menu k navigaci na webu.

404 - Nenalezeno

Nenašli jsme nic, co by odpovídalo vašemu hledání. Zkuste upřesnit hledání nebo využijte hlavní menu k navigaci na webu.

404 - Nenalezeno

Nenašli jsme nic, co by odpovídalo vašemu hledání. Zkuste upřesnit hledání nebo využijte hlavní menu k navigaci na webu.

StartKontaktBlog 

🇨🇿 Semináře & Kurzy

🇨🇿 Studentské práce

Pin It on Pinterest